O knize: rok / Tráva podél břehu stála jako zeď, vysoká, dusná. Liška byla obyčejná, ne největší, seděla na plochém kameni s ocasem omotaným kolem sebe. Zmrzlý nehybný - ucho se netřese. „Rybaří,“ řekl otec tiše, položil si prst na rty a požádal ho, aby nedělal hluk. - Bílá! “ zašeptal Skora.